Borderlands je tu sice už nějakou dobu, přesně řečeno od října roku 2009, ale i tak jsem se rozhodl začlenit malou recenzi tohoto kousku do svého repertoáru. I když to možná bude znít trošku repetetivně, přece jenom začnu stručným úvodem, o čem že vlastně to slavné Pohraničí je.

Jak už jsem řekl na začátku, hra vyšla někdy koncem nyní už předminulého roku, ale díky v podstatě čtvrtletně vycházejícím singleplayerovým DLC a před Vánoci vydanou luxusní GOTY edicí se stále drží v povědomí hráčů na celém světě. Na světlo světa byla přivedena týmem Gearbox Software, který má na svědomí mimo jiné sérii Brothers In Arms, původní Counter Strike či znovuzrozenou klasiku v podobě knížete Nukema. Hra je tvůrci prezentována jako "role-playing-shooter", tedy jakýsi hybrid mezi akční FPS - střílečkou z pohledu vlastní osoby, a RPG - hrou rolí. Ještě než si o obsahu řekneme více, rád bych uvedl, že hra vešla ve známost ještě před datem vydání a to z důvodu poměrně kontroverzní změny grafického kabátku, který slušně řečeno zaskočil širokou hráčskou veřejnost. Bordelands totiž běží na upraveném cellshadovaném Unreal Engine 3. Ať si lámu hlavu sebevíc, do této doby jsou mi známy pouze dvě hry v tomto provedení - samotné Borderlands a předposlední díl Prince of Persia. Řekněme tedy, že se nejedná o zrovna každodenní záležitost. To by ovšem samo o sobě nemuselo být špatně, nicméně mnoho hráčů shledává cellshade za přežitek a možná i krok kamsi vedle od běžně zavedených next-gen hávů a zkrátka se jim nelíb

Postavy a jejich vývoj

Po příjezdu na planetu Pandora, kde se celý příběh odehrává, dostanete na výběr ze čtyř poměrně odlišných charakterů. Je tu expert na ruční souboje, zběsilec Brick, rychlá Siréna Lilith se schopností dočasně ovládat dimenzi, lovec - odstřelovač Mordecai a jeho věrný netopýří přítel Bloodwing a Voják Roland, odborník na střelné zbraně s možností "vyvolat" automatickou obrannou věžku. Všechny postavy jsou zajímavé a dostatečně hratelně odlišné na to, aby vás přinejmenším navnadili na další průchod a nebo alespoň na pár kol v multiplayeru. Jestliže se považujete za trophies/achievment lovce, je to dokonce nutnou podmínkou. Pokud si tedy říkáte, že už jste něco podobného viděli, vězte, že na podobném konceptu stavělo např. veleslavné Diablo a nebo méně známé, ale také zábavné Hellgate London. Každopádně, každá postava má svoje pro i proti a žádná volba není vyloženě špatná. Po praktických zkušenostech ovšem mohu do začátku doporučit Lilith či Rolanda, kteří jsou opravdovými univerzály ve svém oboru. Pokud tedy nepatříte k žánrovým harcovníkům, touto volbou si ušetříte řadu frustrujících okamžiků v bojích proti větší přesile či proti některým tužším protivníkům z řad např. Bruiser, Crimson Lance či Guardian...a že to není zrovna vzácná záležitost, se přesvědčíte, když ne na první, tak na druhý průchod určitě.

Po výběru postavy vám malý robůtek Claptrap, ne nepodobný filmovému WallE'mu, zpřístupní první oblast planety Pandora - Arid Badlands s hlavním městem Fyrestone. Zde si odkroutíte prvních několik úrovní s množstvím hlavních i vedlejších questů různého druhu. Dostatečně se seznámíte s danými herními zákonitostmi, způsobem levelování či vlastní zváštní schopností a jejím používáním. Celková hratelnost přejde do krve velmi rychle. 

Jako obvykle jsou základní známky života indikovány ukazatelem zdraví a štítů, jejichž číselná hodnota se s postupující úrovní mírně zvyšuje. Jelikož tvůrci považují hráče za přírozené lovce a sběrače, je na tomto principu postavena i celá hratelnost. Prostředí je doslova poseto všemožnými předměty, které slouží buď k vlastní modifikaci charakteru nebo k plnění jednotlivých úkolů. Pokud je nenaleznete ve všudypřítomných skříňkách, truhlách a automatech, padají rovnou ze zabitých nepřátel. Přizpůsobení hlavního hrdiny není typově nikterak rozsáhlé, ovšem plně dostačující herním principům. K dispozici jsou čtyři sloty na zbraně, po jednom na štít, modifikátor granátů, třídu postavy a artefakt. Jednotlivé pozice odemykáte při postupném průběhu hlavní linií příběhu. Jak už jsem řekl, typově není předmětů mnoho, kde ovšem Pohraničí vyniká, je v množství jejich variant, kdy až na určité vyjímky dva různí hráči nebudou mít stejnou výzbroj a výstroj ani při naprosto stejném postupu. Zajímavostí je, že předměty se liší nejen svými běžnými statistikami ale dokonce i svým vzhledem. 

Mimo standardních vlastností, jako jsou poškození, přesnost, kapacita a další, je tu možnost tzv. elementálního efektu. Ten je specifikovaný svým typem - oheň, výbuch, elektrický šok a kyselina, a jakýmsi násobičem, vyjadřující četnost jeho výskytu. Svým způsobem je aplikován na všechny útočné a obranné předměty. U zbraní udává sílu přidaného poškození konkrétním elementem, a např. u štítů naopak, schopnost dané poškození ustát. Modifikátor granátů nabízí možnost, kterak si lépe přizpůsobit poškození hozenou výbušninou přímo na míru vaší postavě. Chete házet transfúzní granáty a doplnit si tak zdraví nebo, aby se granát přeměnil na kyselinovou sprchu? V Borderlands není problém.

Poslední položkou je třída. Každá postava má k dispozici vlastní sadu tříd, které dále jemně dolaďují vaši osobnost přesně podle toho, jak chcete hrou projít. Chcete zvýšený příjem zkušenostních bodů nebo automaticky doplňovat munici? Ani tohle není problém. Třídy jsou opět generovány na základě určitých pravidel, ovšem nikoliv zcela podle šablony. Většinou obsahují tři a více parametrů, kdy první je určující, zbývající doplňkové, podpůrné. Doplňkové parametry se mohou lišit, mohou chybět nebo naopak přebývat. Meze jsou nastaveny opravdu velmi benevoletně.

Abychom ale nezapomínali, Borderlands je také střílečka a tak zmíněné vlastnosti zúročujete především v boji s množstvím nepřátel. I zde Gearbox aplikoval pravdilo, čím více tím lépe a musím říct, že se mu skutečně podařilo. Úplně nejzákladnějších druhů je přibližně deset. To by ovšem nemohl fungovat zmíněný generátor, který každému druhu hierarchicky přiřazuje ještě několik typů a každému typu množství variant. Variabilita je až neuvěřitelná. Nejlépe bude uvést vše na příkladu. Nejčastějším protivníkem je druhem, pokud to tak mohu nazvat, člověk tak trochu podobný pirátům ze série Šílený Max. Tento druh je hierarchicky rozdělen na několik poddruhů - Midget, Psycho, Bandit a Buiser. Každý typ používá jinou taktiku, ovládá jiné zbraně, je jinak rychlý a hlavně má několik dalších variant, které dále určují level, použité zbraně či odolnost vůči některému elementu. Můžete tak tedy potakt obyčejného Bruisera, nejodolnějšího to z "lidské" rasy, ale také jeho variantu Badass Mutha ... Shock Rocket Bruiser, jehož jméno vám ihned napoví, že se jedná o mnohem větší problém a bude třeba použít jiné zbraně či jiného postupu. Samozřejmě i vy jdete schopnostmi a účinky nahoru a na každého protivníka existuje metoda, jen je třeba ji najít. Díky velké variabilitě nepřátel tedy dostává velké množství zbraní konečně smysl.

RPG prvky jdou ovšem dále a za každé zabití dostáváte nejenom bodíky zkušenosti určující level postavy, ale i zkušenosti za zabití tou kterou třídou zbraní. Každá taková třída má specifické vlastnosti, ve kterých se používáním zlepšuje. Lehkým samopalům se procentuelně zvyšuje např. poškození a rychlost přebíjení, u odstřelovaček zase stabilita a kadence a podobně u dalších.

Několikrát jsem tu nakousnul levelování postavy, ale nikdy nedokončil. Tak tedy, jako obvykle, za zabití či splnění nějaké mise dostáváte tu větší tu menší obnos peněz a zkušeností, v závislosti na úrovni protivníka či složitosti questu. Bodíky se přičítají k celkovému skóre, z toho se počítá konkrétní úroveň a z ní se pak mimo jiné určuje, na jaké další nepřátele a úkoly si můžete takříkajíc troufnout. Efektivita zbraní je totiž značně ovlivněna levelem protivníka. Pokud je vyšší, efektivita vašeho arzenálu procentuelně klesá nehledě na to, co za kousky si do souboje nesete. Levelování ve vedlejších misích je vhodným způsobem, jak se těmto prekérním situacím zcela vyhnout. 

Jakmile dosáhnete další úrovně, je vám přidělen jeden bod, který je možné utratit ve stromu specializace. Ten je obecně rozdělen na tři větve se sedmi položkami v každé, vylepšující různými způsoby útok, obranu a zdraví. Vše závislé na volbě a změření hráče. Poslední položkou je už zmíněný artefakt, který ovlivňuje zvláštní schopnost a mohou ho použít jen některé charaktery.

Zajímavě je řešena i smrt hlavního hrdiny. Pokud se tak stane (a jakože se zcela určitě stane), na pár sekund (než vykrvácíte) hráč dostane šanci se zachránit odstřelením libovolného jiného protivníka. Jestliže se zadaří, dostanete tzv. Druhý dech s částečně obnoveným zdravím a štíty a je mu umožněno pokračovat. V případě skutečného úmrtí se za poplatek 7% z celkové částky, jíž disponuje, postava zhmotní podobně jako např. v sérii Bioshock u tzv. New-U stanice a pokračuje dál, jakoby se nic nestalo.

Příběh

Příběh je celý postaven na hledání tajemného Eridianského Vaultu, který by dle místních pověstí měl skrývat mimozemské artefakty nesmírné moci a hodnoty. Všechny postavy, za které můžete hrát, mají svou konkrétní motivaci k příjezdu na Pandoru, ta ovšem nemá přímý vliv na hratelnost či příběh samotný. Na cestě k Vaultu vás občasnými zprávami motivačního charakteru doprovázi "strážný anděl" v podobě mladé ženy. Důvody jejího konání i celkový původ jsou ovšem neznámé, i když se na internetu objevují poměrně zajímavá vysvětlení. Abych dále neprozrazoval více než je nutné, na cestě k bohatství Vaultu se postupně zpřístupňují další a další oblasti Pandory, potkáváte nové postavy, z nichž některé se přímo podílí na tvorbě hlavní linie a jiné se jen příslovečně vezou, vždy se však jedná o opravdu zajímavá stvoření, která vám svým projevem ne zřídka kdy vyloudí úsměv na tváři. Nicméně, abychom měli i vyšší cíl, než jen nesmyslně vyvraždit všechny na naší honbě za pokladem, je třeba posbírat několik částí tzv. Vault Key, tedy klíče k tajemnému místu. Každý klíč je obligátně držen bossem, který se ho samozřejmě dobrovolně nevzdá a tak je o obsah misí postaráno. Ten však není tak jednotvárný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Samozřejmě se jedná hlavně o likvidaci cílů, jsou tu ale i další, jako doručování jídla hladovějícímu, sbírání rostlin na lektvary, hledání a poslouchání záznamníků, odstraňování výkalů z lopatek turbín či zaseklé kanalizace, pokládání návnad, hledání ukrytých částí zbraní a tak dále a tak dále. Úkoly jsou opravdu rozmanité, ale hlavně vyvážené co do složitosti a z ní plynoucí zábavnosti. Pokud bychom hodnotili nejenom kvalitu, ale i kvantitu, jestliže si člověk dá práci i jen s minimem "vedlejšáků", herní doba se lehce vyšplhá na 30 hodin, se všemi misemi pak počítejte s hodnotou i o 20 vyšší. 

Technické zpracování

Abych se vyhnul zmíněnému grafickému zpracování, začnu tak trochu od lesa. Jednotlivé mise jsou vám předávány rozhovory s NPC či přes tzv. nástěnky. Tyto mise se pochopitelně otevírají v závislosti na postupu hlavním příběhem, ale i na předešlých interakcích s jinými NPC, případně splnění jejich požadavků. Protože tedy jeden quest může mít i více nepřímých následníků, je dobré se všem poctivě věnovat a připravit se tak na questy hlavní. Tady více než jinde platí, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Styl vyzvednutí je velmi prostý, je vždy omezen pouze na jeden výstižný, nikoliv však strohý odstavec na obrazovce, popisující zadaný úkol, který jde jen přijmout a nebo odmítnout. V 90% procentech případů dokonce postava ani nemluví, jen zahlásí uvítací prupovídku a zbytek přenechá na tichém čtení. Při návratu je zobrazena reakce postavy na váš úspěch a získáná odměna. Žádnou interakci či větvení dlouhosáhlých rozhovorů alá FallOut či Mass Effect tedy určitě nečekejte. Hlasového projevu je vůbec v Pohraničí pramálo. Většinou se jedná o bojové pokřiky nebo již zmíněné krátké prupovídky přátelských NPC. Nemohu však říci, že by to bylo na škodu. Výborně se tak dotváří zcela evidentní komiksový charakter celé hry. Co se ozvučení obecně týče, je po vzoru spíše skromnější. Zvuky zbraní jsou velmi dobré, občas se na krátko objeví ambientní hudba gradující s děním na obrazovce, všeho ostatního je ale tak nějak málo, aby to stálo za významější hodnocení, kladné či záporné. Co mohu hodnotit, však hodnotím kladně.

Pocit z pohybu, střelby a fyziky vůbec je vcelku velmi dobrý. Speciálně střelba se opravdu povedla a odlišné statistiky jsou okamžitě znát. Co by ovšem mohlo být lepší, je pohyb vozítka, které působí jako naprostá kopie MAKOa z Mass Effectu. Myšleno se všemi neduhy. Takže si pořád nejste moc jisti, jestli nerovnost ustojíte nebo se převrátíte na střechu apod. Výtku bych měl také ke třídě zbraní Rocket Launchers, která se mi zdá velmi podceněná a doslova nikdy jsem pro ni nenašel využití. To stejné platí pro vozítko vybavené raketometem, které je speciálně v pozdějších fázích hry spíše unikovým prostředkem než útočným. Jinak vše působí pěkně vyváženě.

Design levelů je naprosto exkluzivní. Mapy a jejich obyvatelé působí opravdu jako z Šíleného Maxe. Vše je zasazeno do bizarně vyhlížejících hornatých planin, které barvami a tvary tak trochu připomínají americké Monument Valley. Sem tam se objeví nějaké přístřešky či rovnou malé vesničky. Pokud si dobře pamatuji, v celé hře se objeví pouze dvě větší místa, kde vám nutně všichni neusilují o život a to města Fyrestone a New Heaven. Vše ostatní je zkrátka nehostinné, nepřátelské. Lahůdkou je pak několik dungeonů a město Old Heaven, které vylepšují už tak vynikající hratelnost tím, že se většinou jedná o úzké prostory plné nepřátel s výrazně omezeným manévrováním, takže je často třeba měnit strategii i výzbroj. V případě pocitu nudy si můžete zahrát na gladiátory v místních arenách, kde vás ve třech kolech testují stále silnější protivníci především z řad místní fauny. Odměnou je opět drobný peníz a především drahocenná zkušenost. Pokud vám adrenalin do krve nevžene ani tohle, pak už asi nic.

Hra je na konzolích vybavena systémem trofejí (PS3) a achievmentů (Xbox 360 a ?PC?), kterých je celkem něco kolem 80ti a narozdíl např. od Uncharted působí mnohem propracovaněji, jelikož se většinou nejedná o typ Postřílej xxx nepřátel zbraní yyy apod., ale spíše o úspěchy založené na skillu, ne rutině. Tyto věci naopak nalezenem ve vnitřním systému tzv. Challenges, které vás odměňují za jejich plnění různým množstvím bodíků zkušeností. Zde najdeme např. odměnu za udržení vozítka po určitou dobu ve vzduchu, za zlikvidování určitého počtu nepřátel přejetím atd.

Přibližně 45% trofejí/achievmentů lze splnit v základní hře jednoho hráče. Zbytek je věnován DLC, která vychází od konce roku 2009, a hře více hráčů, kompetetivní i kooperativní. Což nás dostává k jedné z nejlépe hodnocených vlastností Borderlands a tím je zmíněná kooperace až ve čtyřech hráčích. Celou hru totiž můžete projít až se třemi dalšími přáteli a přitom hra nenastavuje zbytečné berličky, naopak se skvěle přizpůsobuje, upravuje obtížnost množstvím a úrovní nepřátel, aplikací některých efektů ze stromu skillů nejen na vás, ale i na celou skupinu a další. Dle mého názoru může být vzorem pro ostatní z žánru.

Posledním faktorem je grafické zpracování. Nemohu si pomoci, ale cellshadovaná grafika Borderlands prostě sedne. Podtrhuje už tak šílenou atmosféru postapokalyptického světa a zcela tak dotváří pocit jako při čtení nějakého hrdinského komiksu. Když bychom odhlédli od samotného pojetí, textury, stíny i efekty jsou poměrně zdařilé, ovšem nijak zvlášť nevynikají. Sem tam lze nalézt texturu v nižším rozlišení, ale to je spíše vyjímka, v uzavřených prostorech pak naprosto nevídaná. Pokud bych měl něco vytknout, byl by to asi framerate (PS3), který ve velkých vřavách padá trochu níže, ovšem nic, co by se radikálně podepisovalo na hratelnosti. Přechody mezi jednotlivými lokacemi jsou rychlé, ovšem způsobují přibližne troj-sekundové zaostřování textur, které ale nevidím jako velký problém. PS3 verze je na tom obecně velmi dobře, vzhledem k tomu, že se jedná o multiplatformní titul i lépe než xboxová, kde jsou nepatrně horší textury a dochází k viditelnému tearingu obrazu. I tam je ale zážitek zhruba rovnocený.

Závěr

Z recenze je pravděpodobně patrné, že mě Borderlands naprosto nadchlo. Vše ještě umocnila cena retail verze, za kterou jsem dal dobrých 390Kč, což považuji za pakatel u jiných her, zde rovnou za totální malichernost. Není to FallOut, není to Mass Effect. Kdo si chce povídat a rád hraje na vážnou notu, nechť se nadobro od Pohraničí odvrátí. Pro všechny ostatní, kteří mají rádi kvalitní FPS akci a třeba i hledali dobré RPG jako já, Borderlands je to pravé. Ke konci roku 2010 vyšla navíc GOTY edice, která obsahuje všechny stažitelné singleplayerové přídavky (4) za bratru krásných 750Kč. Když vezmeme v potaz, že každý z nich stojí samostatně cca 200Kč a že přidává 4-5 hodin další zábavy, není co řešit. Pokud existuje konzolový titul s lepším poměrem cena:zábava, prosím ukažte!!!